Slovinsko trip

Projekt Erasmus+ Blended Intensive Programme / Summer school in Slovenia 2023: Sustainable Tourism in Capitals and in the Countryside

Slunce mělo v tu neděli opravdu sílu a na Vysočině obzvlášť. Dobrých pár minut už jsem seděl na haberské benzínce a přemýšlel, jak tohle všechno dopadne, když v tom se objevila bílá dodávka, takže jsem neváhal a nastoupil. Ale nebojte se, děti, všechno dobře dopadlo a za 6 dlouhých a neklimatizovaných hodin jsme stáli před naší ubytovnou v Murské Sobotě na samém východě Slovinska. Po vybalení jsme posbírali poslední zbytky sil a vyrazili se seznámit se svými rumunskými, lotyšskými a litevskými protějšky. Úvodní seznamování se vskutku vydařilo a my mohli jít čerpat tolik potřebnou energii na zítřek bez obav, že ráno na sebe budeme jenom blbě civět. Po snídani jsme linkovým autobusem vyrazili do školy, kde nás slovinská delegace patřičně přivítala a seznámila s nabitým programem na nadcházející týden. Po prezentacích slovinské a rumunské delegace jsme se ve školní kantýně naobědvali a poté vyrazili na náš první výlet na rozhlednu ve vinařské oblasti Lendava. Výhled byl z vrcholku vskutku famózní, ovšem než jsme se stihli pořádně zakoukat do lendavských dálek, už jsme byli na cestě k další zastávce našeho pondělního programu, vesnici Gaberje. Zde na nás už čekali místní a společně jsme se pustili do přípravy večeře, blízkému příbuznému našeho guláše, pokrmu zvanému bograč. Jak jste si určitě na školním Instagramu všimli, rozhodně jsme se nedrželi zpátky a směle přiložili ruku k dílu. Příprava masa šla i přes tupé nože jako po másle a když jsme byli hotoví, vrhli jsme do pečení přílohy, místních preclíků, kterým říkají peretz. Když bylo dopečeno, připravili jsme stoly a s chutí se pustili do prvního dobrého jídla toho dne. Šťastní a s plnými břichy jsme poděkovali místním a zmizeli zpátky do Murské Soboty, kterou jsme večer šli konečně pořádně prozkoumat i s našimi novými přáteli. Po klidné noci nastal den D, kdy jsme měli prezentovat my. Abychom se ovšem na to psychicky připravili, zavítali jsme hned ráno do firmy Kocbek, kde nám byla představena výroba místní speciality, dýňového oleje. Po vyčerpávající přednášce od samotného majitele jsme se podívali i do výroby, kde jsme na vlastní oči spatřili, jak se tento zelenkavý mok vyrábí. Následovala i ochutnávka produktů, která nás lehce přesvědčila, abychom si pár lahvinek odvezli zpátky do Čech. Po cestě do školy jsme se zastavili ještě v glampingovém resortu Blaguš umístěném uprostěd lesů, takže jsme si mohli na chvíli odpočinout, nadýchat se čerstvého vzduchu a dozvědět se něco málo o tom, jak provozovat tak velký areál a přitom nepřekážet přírodě. Když jsme konečně dorazili do školy, naobědvali jsme se a pustili se do největšího strašáka toho dne, prezentace o udržitelném turismu v České republice. Neměli jsme se však čeho obávat, prezentace proběhla hladce a dle spokojených výrazů publika jsme usoudili, že pro ně byla dokonce zajímavá. Zbaveni těžkého břemene jsme usedli do lavic a ještě si stihli vyslechnout přednášku od místního biologa Branka Bakana, který nás seznámil s problematikou ochrany přírody ve Slovinsku. Jako třešničku na dortu jsme ještě večer stihli zavítat do Moravských Toplic, kde jsme si v lázních Terme 3000 užili vodních radovánek (nevím jak ostatní, ale já s partou odvážných jsme se z tobogánů a třímetrové skákací platformy ani nehnuli, ale což, vířivky a bahenní vodu máme i doma xdd). Na doplnění tolik potřebných kalorií jsme se ještě stavili v mekáči, bez kterého by žádný výlet výletem ani nebyl. Vysílení jsme padli do peřin, abychom se zregenerovali na další programově nabitý den. Středu jsme započali velice kreativně, když jsme absolvovali workshop, během kterého jsme vyráběli ozdoby z kukuřičných listů a pletli proutěné košíčky. Někomu to šlo lépe, někomu podstatně hůř, důležité ale bylo, že se nikdo nevzdal a všichni své výtvory dotáhli do zdárného konce. Odměnou nám byla ochutnávka místních delikates a jak jinak než z dýní. Po svačině jsme se přesunuli o pár kilometrů dál do přírodní rezervace BOBRI, kde nám Branko Bakan, biolog z minulého dne, v reálu ukázal přírodu, kterou studuje. Zde jsme spatřili mnoho živočišných druhů od volavek, přes ledňáčka, až po komáry, kteří na nás podnikali nálety ze všech stran. Na tuto výpravu krásně navazovala další přednáška od Tomaže Koltaie o zachování panenské přírody, která bohužel postupně mizí. K večeru jsme zase vyrazili do města, kde jsme natrefili na Bunker, bar zasazený do steampunkového postapokalyptického stylu, což byl pro mnohé z nás absolutní hřeb celého dne. Předposlední den naší výpravy zahájil ředitel Terme 3000, lázní, které jsme navštívili v úterý, pan Igor Mandič. Ten nás poučil, že všechno není jen o tobogánech, ale že i lázně můžou ve velkém podpořit udržitelný turismus i ekonomiku celé oblasti. V návaznosti na to naše kamarádky z Rigy osvětlily, jak se přistupuje k udržitelnému turismu ve vzdáleném Lotyšsku. Po výživném obědě v podobě plněných paprik, které tak dobře známe z domova, jsme vyrazili do druhého největšího města Slovinska, Mariboru, abychom se porozhlédli po místních památkách. Pan průvodce byl ten nejlepší, kterého jsme si mohli přát, a díky jeho výrazné pleši, kterou sám určil jako středový bod naší skupiny, jsme se neztratili a pokochali se mnohými památkami, které se v Mariboru nachází.  Když už jsme byli v Mariboru, byla by škoda se po cestě zpátky nestavit v Limbuši, kde se nachází čokoládovna Teta Frida. Tam si pro nás připravili workshop, během kterého jsme si krom ochutnávání čokolád, kakaových bobů a čokoládového piva vyzkoušeli i výrobu vlastní čokolády. Někteří z nás to přehnali se solí a levandulí, když přidávali ingredience do svých čokolád, ale zbytek výtvorů vypadal vcelku jedle. Plni čokolády jsme zamířili zpátky a rovnou do města, abychom si řádně užili poslední společnou noc s nově získanými přáteli. V pátek ráno nás neprobudil budík, nýbrž vrtačka. V poschodní nad námi se něco opravovalo, takže už v 7 ráno jsme neměli jinou možnost, než se sbalit, naházet věci do auta a vyrazit do školy. Tam nás čekala poslední prezentace, kdy nám holky z Litvy detailně popsaly svoji krásnou zemi a jak o ní pečují. Krom poslední prezentace nás čekala i poslední přednáška od bioložky Martiny Viday, která se zaměřila na bobry a jejich přínos pro celý ekosystém. To bylo ze vzdělávacích věcí všechno a nás čekal poslední oběd, po kterém následovalo těžké loučení, protože jsme si všichni za ten týden tak nějak přirostli k srdci. Poslední sbohem, zamávat a už jsme byli na cestě zpátky. Mysleli jsme si, že to už je všechno, že víc zážitků už vstřebat nelze, to jsme se ale šeredně mýlili. Pár desítek kilometrů za hranici nám nějaký dobrý člověk v protijedoucí dodávce urazil postranní zrcátko. Neříká se ovšem ´´zlaté české ručičky´´ jen tak pro nic za nic, a za pár chvil a s pomocí pár kousků náplasti bylo zrcátko jako nové. Bohužel jsme si museli udělat nucenou pauzu, aby nám rakouská policie mohla vystavit potřebné papíry, kterou jsme využili k našemu prospěchu a skočili si nakoupit nějaké ty pochutiny na cestu. Zbytek cesty už naštěstí proběhl v klidu a za pár hodin jsme zase stáli na české půdě. A co říct na závěr? Snad jen to, že to bylo boží a jestli budete moct vyrazit někam na Erasmus, rozhodně jeďte!

V. Ostatnický, V3E