Specifické poruchy učení

Příčiny specifických poruch učení

                       - lehké mozkové dysfunkce (jiné označení: lehké dětské encefalopatie či minimální mozkové dysfunkce) - vztahují se  na děti při zachovaných intelektových předpokladech s určitými poruchami učení či chování, spojených s odchylkami funkce centrálního nervového systému, tzn. různé kombinace v oslabení vnímání, tvoření pojmů, řeči, paměti, koncentrace pozornosti, pudů, motoriky

                       - dědičnost

• - kombinace dědičnosti a lehkých mozkových dysfunkcí

• - neurotická nebo nejasná etiologie (původ)

  Dyslexie – porucha čtení

  Tento pojem je nestarší a nejznámější z celé skupiny poruch učení. Porucha čtení nejnápadněji ovlivňuje školní prospěch. Úroveň čtení je obvykle výrazně nižší než všeobecná inteligence.

  Dysgrafie – porucha psaní

  Dysgrafie se projevuje obtížemi se zapamatováním si tvaru písmen, obtížemi v napodobení písmen, kvalitou písma, která s množstvím klesá, písmo se stává nečitelným.

  Dysortografie – porucha pravopisu

  Dysortografie se často vyskytuje v kombinaci s předchozími poruchami. Nepostihuje celou oblast gramatiky, ale jen tzv. specifické jevy – vynechávání interpunkčních znamének (háčky, čárky, tečky). Jedinci s poruchou pravopisu nerozlišují slabiky di-dy, ti-ty, ni-ny, přidávají, zaměňují, vynechávají písmena ve slovech či celé slabiky, nedovedou aplikovat mluvnická pravidla, která mají naučena. Mají výrazně porušený jazykový cit.

  Dyskalkulie – porucha matematických schopností

  Dyskalkulie se vyskytuje izolovaně, ale někdy i v kombinaci s předchozími poruchami. Projevuje se výraznými obtížemi v chápání číselných pojmů, v chápání a provádění matematických operací.

  Dyspraxie – porucha osvojování,  plánování a provádění volních pohybů

  Dysmúzie – porucha v osvojování hudebních dovedností

  Všechny uvedené poruchy jsou zdravotním oslabením. Jedná se o handicap celoživotní, ale při včasném zjištění a kvalitní nápravné péči, podpoře člověka s touto poruchou, může dojít ke zmírnění či úplnému odstranění vzdělávacích potíží.

  U poruch učení je zásadní, aby jedinec přijal za své, že porucha není omluvenka, ale důvod více pracovat. Přistoupí-li k tomu takto, problém zvládne a také se vycvičí v řešení obtížných situací. Tím je nejlépe připraven pro další životní dráhu.

  Literatura : Zelinková, Olga : Poruchy učení, Portál, Praha, 2009.