Praha lednová

Na návštěvu Prahy (23. a 24. 1. 2025) jsme se připravili nejprve v hodinách angličtiny, a to prezentacemi o památných místech, významných budovách a osobnostech. Další náplní exkurze se stala výstava Czech Press Photo, která byla nedávno otevřena v Nové budově Národního muzea.

Našimi zastávkami se staly památníky Nicholase Wintona na Hlavním nádraží a legendární, secesní Fantova kavárna v ulici W. Wilsona. Ano, toho amerického prezidenta, který usiloval o odzbrojení a po němž se kdysi nádraží jmenovalo. Vícero názvů pražských nádraží je matoucí, pokud vás provází starší osoba. I při zastávce na druhém vlakovém uzlu, Masarykově nádraží, tzv. Masaryčce či Středu, jsem názvy neúmyslně střídala. I zde jsme obdivovali starou architekturu a moderní revitalizaci, která zahrnuje segment bydlení, kanceláří a maloobchodu. I odtud jedou četné spoje na Kolín (když vám ujede vlak z Hlaváku).

Ulice V Celnici nás dovedla k Obecnímu domu, kde jsme si vyslechli další informace v angličtině, včetně poznámky o výstavě Blanky Matragi, jejíž šaty a šperky zaujaly nejprve ženy ropných magnátů, potom naše studentky. V budově České národní banky jsme do podzemí nezamířili, tato exkurze ještě čeká studenty s kolegyní B. Valtrovou. 

Po krátkém občerstvení a zastávce u busty Boženy Němcové jsme vyšli Václavák. V jeho dolní části se bruslí a horní část se přestavuje. My jsme si povídali o historii, ale i budoucnosti tohoto centra. Revitalizace je plánována do roku 2026 a tak se můžeme těšit na víc stromů a tramvajovou trat´ v horní části. Zatím je obdélníkový bulvár rozestavěný.

V 10.30 jsme dosáhli dalšího cíle, Nové budovy Národního muzea (bývalá budova Národního shromáždění a později, sídlo rádia Svobodná Evropa). V těchto prostorách je otevřena výstava vítězných velkoformátových fotografií od 256 fotografů a fotografek. Snímky uplynulého roku vybírá mezinárodní porota a jsou rozděleny do osmi kategorií.

Pro naše chlapce byly nejpopulárnější fotografie z olympiády v Paříži, vítězný tým hokejistů, sportovní šerm a automobilové závody. Dívky častěji postávaly u snímků povodní a záchranářů (Jesenické září 2024) nebo přírody. Společně jsme pak žasli nad sérií nazvanou Bůh zraku-úspěšné operace šedých zákalů v odlehlých částech Nepálu. Méně optimistické byly fotografie z válek nebo drogové problematiky Mexika, Střední a Jižní Ameriky. Vymezený čas rychle utekl, dlouhými kroky jsme zamířili na Wilsonovo nádraží.

Nikoho slavného jsme nepotkali, jen plakát Jaroslava Rudiše nás utvrdil v tom, že fotka a železnice jsou tématy dne.

Výstava potrvá do dubna a vřele vám ji doporučujeme (i těm, kteří tentokrát nemohli kvůli chřipce, viróze).  Do Prahy určitě do dubna zamíříte s rodiči či kamarády nebo školou, vstupné je 100/120 Kč.