Pohled za mříže - VOŠ, SPŠ a OA Čáslav

19. března 2025 se žáci 3. a 4. ročníku ekonomického lycea vydali do ženské věznice ve Světlé nad Sázavou. Exkurze v rámci předmětů Práva a Psychologie jim nabídla jedinečnou příležitost prohlédnout si areál vězení a diskutovat s odsouzenými.

Hned u vstupu jsme prošli důkladnou kontrolou. Ujaly se nás paní zástupkyně vedoucí výkonu vazby a trestu – npor. Mgr. Dagmar Čapková a asistentka ředitelky věznice a tisková mluvčí v jedné osobě – Lada Příbrská. Hned po tom, co se představily, nás zavedly do návštěvnické místnosti, kde začaly horlivě vyprávět o tom, jak to ve věznici chodí. Momentálně je zde přes 800 odsouzených, které sem byly umístěny za různé trestné činy. Žádná zde není na doživotí. Dozvěděli jsme se, že cca 30 % odsouzených chodí denně do práce, protože si pobyt ve vězení musí platit. Následně jsme zhlédli krátkou prezentaci, v níž byly shrnuty všechny aktivity, které mohou ženy vykonávat. Při covidové pandemii šily roušky, momentálně vyrábí například věci pro děti do nemocnic, či věci pro charitu. Ve vězení je může navštěvovat rodina. Prostory pro setkávání jsou přizpůsobené tak, aby na vás negativní atmosféra místa doléhala co nejméně.

Nejemotivnější částí exkurze bylo setkání se dvěma odsouzenými ženami, s Leonou a Janou. Obě nám popsaly svůj životní příběh a jak se ocitly ve vězení. Leona popsala svůj pád do drogové závislosti, distribuci pervitinu a opakovaný návrat do vězení. Stejně tak učinila i Jana, která měla problémy zároveň v oblasti finančních podvodů. Obě tvrdí, že litují svých činů a tvrdí, že se chtějí polepšit. Jejich motivací je hlavně rodina, protože ani nad jednou nezlomili příbuzní hůl. Dost z nás má vůči těmto lidem předsudky, a proto nás překvapila informace, že Jana i Leona pocházejí z funkčních rodin, kde nebyly problémy s drogovou závislostí a podobně.

Po diskuzi jsme si mohli prohlédnout jednotlivá oddělení s celami. Začali jsme v těch méně střežených, kde mají odsouzené společenskou místnost, mohou tam vařit, vyrábět různé věci či sledovat televizi. Poté jsme se přesunuli do budovy, ve které jsou cely pro ženy obviněné ze závažnějších trestných činů. Na každém patře jsou z bezpečnostních důvodů vždy dva dozorci, pro případ, že by některá odsouzená chtěla fyzicky zaútočit. Tyto odsouzené věděly, že se pohybujeme mezi celami a upoutávaly na sebe pozornost pokřiky.

Pokud si chtějí ženy zakouřit, mohou, ale musí projít oplocenou částí, která je dovede do venkovního prostoru, který je celý obehnán mřížemi a žiletkovým drátem.

Předposlední část naší prohlídky byla věnována části vězení, která vlastně jako vězení ani nevypadá. Tento oddíl je určen pro odsouzené matky, které mají dítě ve věku od 1 do 3 let. Oddělení je celé krásně vymalované, děti zde mají spoustu hraček a cely vypadají jako obyčejné pokoje. Dokonce zde nejsou ani mříže na oknech. Ženy sem mohou být umístěny pouze v případě, že se o své dítě budou nepřetržitě starat. Šokující zjištění nastalo, když nám personál sdělil, že některé matky dají své dítě raději do péče jiným rodinným příslušníkům či do dětského domova a trest si jdou odsedět do klasické cely, jen aby s ním nemusely trávit čas.

Dopoledne jsme zakončili v části, která slouží jako škola. Některé ženy jsou negramotné a ve výkonu trestu mohou získat alespoň základní znalosti. Šikovnější odsouzené mají možnost získat i výuční list. Motivací k učení jim je finanční odměna. Myslím, že toto by fungovalo i u nás. 🙂

Exkurze v nás zanechala silné dojmy, které jen tak nevyprchají. Každý z nás si odnesl své vlastní ponaučení – stačí málo, aby člověk sklouzl na špatnou cestu, ale vždy existuje možnost zastavit se a hledat pomoc.

Kateřina Kónyová, redaktorka školních novin