Pádlo, smích a slunce: Vodácký kurz 2025

Na začátku června se žáci třetích ročníků vydali na vodácký kurz. Vltava na nás čekala se svými jezy, zatáčkami, krásnou krajinou… a taky jedním pořádným deštěm.

První den vypadal nadějně – přesun autobusy do Vyššího Brodu, rychlé vyložení věcí, pár základních pokynů a šup na vodu. Řeka byla klidná, nálada skvělá, všechno šlapalo. A pak přišel poslední úsek pondělní trasy – a spolu s ním i vydatný déšť, který nás promáčel tak, že bychom se nejradši převlékli a zalezli rovnou do spacáku. Stavění stanů v tomhle počasí? Řekněme, že jsme se u toho naučili hodně nových slov… a ještě víc trpělivosti.
Od úterý se ale počasí úplně otočilo. Každý den nás vítalo slunce a my se vrhali na vodu s opalovacím krémem v jedné ruce a pádlem v druhé. Projížděli jsme malebnými úseky řeky, zdolávali jezy a sem tam si přidali i menší slalom – hlavně my tři (Verča, Terka a já), protože naše loď si zřejmě myslela, že pravý směr je ten, který si zvolí sama. Občas jsme se točily, občas jely pozadu, ale nikdy jsme neztratily dobrou náladu. Většinu času jsme se smály tak moc, že jsme ani pořádně nevěděly, kam vlastně jedeme.

Největší zážitek? Rozhodně Český Krumlov. Plout centrem města, mezi historickými domy a pod zámkem, byl fakt zážitek. Ve středu jsme si ho dopoledne prošli i pěšky – zámecké nádvoří, zahrady, uličky… byla to fajn změna po těch hodinách na vodě.

Jídlo? Snídaně společné – rozmanité, dobré, žádné hladové ráno. Večeře si připravovali studenti sami a některé byly fakt na úrovni. Největší úspěch? Čtvrteční hamburgery od strojařů. Luxusní zážitek!

Kurz nebyl jen o pádlování – naučili jsme se spoustu věcí mimo vodu. Jak spolupracovat (když se loď točí dokola), jak si poradit bez signálu, jak se smát i v dešti, a taky jak ocenit, že někdo umí postavit stan za pět minut. A i když nám nevyšel táborák, náladu nám to nepokazilo.

Na konci jsme měli na rukou puchýře, opálená ramena i kolena, hooodně zážitků a hlavně skoro 70 kilometrů za sebou. Někdy je to právě voda, stan a společná večeře, co spojí lidi víc než celý školní rok.

Za všechny lodní posádky napsala: Nikola Novotná, OA3B