Klasika v novém kabátě – Shakespearův Kabaret 2 v podání Divadla Tramtárie

Poslední roky se nám nedaří najít vhodná představení v angličtině. Třída OA3B, která o jazyce v době renesance, díle a životě Williama leccos nastudovala, tentokrát vyjela na představení v češtině.

Divadelní soubor, sestávající z pěti herců a hereček z Olomouce, se 17. 3. 2026 představil odvážnou režií čtyř komedií (Sen noci svatojánské, Jak se vám líbí, Marná lásky snaha, Zkrocení zlé ženy) a romance Bouře v kolínském divadle.

Obavy, zda se nám představení bude líbit, či ne, se brzy rozplynuly: vtipnými kostýmy, hudbou, tancem, drsnými vtípky, palbou slov a anglicismů jsme byli všichni zaměstnáni a baveni. Ani myšlenky a poselství ve vybraných úryvcích z překladů Martina Hilského jsme nepřeslechli. Téma odpuštění, pokory, trestu, lásky, magie… upoutalo na celé dvě hodiny. Ticho v sále, občas přerušované potleskem nebo smíchem, překvapilo i účinkující – divadlo bylo totiž plné, plné teenagerů.

Poklusem jsme vyrazili na zpáteční cestu a konečně stihli jedno nádražní foto; část třídy nás už opustila.

V hodině konverzace jsme se k tématu vrátili a zde jsou krátké recenze zúčastněných: “the performance was fun… I did laugh a lot, good actors and costumes… modern and made for teenagers, funny and noisy… handsome, tall, young actor… the way they made it for young generation… enjoyable and intriguing – funny to see the age difference and jokes of actors… new gen jokes in old plays… catchy for teenagers… quite long, I could not pay attention for such a long time.”

A co nového jsme se naučili při dodatečném studiu o divadlech? Například, že zvuky sbíječky budující Kutnohorskou ulici by byly v novověkém divadle přijatelné – tehdy hlučili diváci, jedli, hlasitě se bavili či prali. Tzv. biletářky-uvaděčky nebylo v Londýně možné zahlédnout; ženy sice pro divadlo pracovaly, ale role uvaděčů, výběrčích a dozoru byla svěřena mužům. A uvnitř i venku bylo cítit tabák, včelí vosk a parfémy; v divadle se kouřilo, plivalo, pískalo, hlasitě fandilo, bučelo – představení často připomínala fotbalové zápasy.

Naše úterní interakce s herci byla skromnější.

Nakonec jsme se zeptali internetu na architekta funkcionalistické budovy kolínského divadla, dokončené v roce 1939, Ing. Jindřicha Freiwalda, jehož život by W. Shakespeara pravděpodobně inspiroval ve slávě i tragickém konci.